Fotomonáž je v zásadě složení vícero obrázku dohromady na způsob výtvarní koláže. Oproti fyzické koláži nám však možnosti počítačové grafiky dávají daleko širší možnosti manipulace s grafickou informací. Mezi základní běžně používané techniky ve fotomontáži používané ve vizualizaci patří: umístění obrázku na pozadí (Backgorund Image), typicky je to obloha nebo výřez krajiny; umístění obrázku do popředí (Foreground Image), většinou v architektonické vizualizaci je to různá stafáž, lidské postavy či zeleň. Mezi oblíbené a nezbytné prvky v popředí vizualizace patří labute, letící hejna ptáku, snídaně v trávě, šťastní a usmívající se lidé, úspěšní podnikatelé potřásající si ruce, kvitoucí keříky, všema barvama hrající záhony kytek a další přírodní elementy. :-)

Chyb, kterých se všichni dopouštíme při fotomontáži je spousta a častokrát jsme si jich vědomi. Nos postavy umístěné v popředí vrhá stín doleva, zatímco celá naše scéna vrhá stín doprava. V databázi obrázku není nikdy k dispozici ta správná postava, která by odpovídala svým natočením, počtem pixelu, oblečením nebo celkovým osvětlením našim potřebám. Ty nejlepší postavy, které by jsme mohli použít jsme už aplikovali v jiném záběru, tudíž se ve všech našich obrázcích opakují ty samé bitmapy. Ve Photoshop-u simulovaný stín postavy jaksi neodpovídá realitě ať děláme co děláme, stín se vzpouzí vypadat reálně. Strom v popředí vypadá jako fotografie nejmenovaného amerického fotografa, který fotil stavbu na zakázku svírajíc v levé ruce nad objektivem zelenou listnatou větvičku tak, aby pozorovatel nabyl dojmu, že stojí pod košatým stromem a celá ulice se utápí v zeleni. Celková světelná atmosféra renderingu neodpovídá obrázku na pozadí a tak dále a tak dále.

Se všemi uvedenými problémami lze samozřejmě bojovat pomocí různých technik. Popasovat se s jednotlivými aspekty vizualizace je však zejména otázka času a vynaložené energie. Je jenom na nás zvolit si způsob, kterým se s nimi popereme a na míře reality, kterou jsme ochotni a schopni dosáhnout v rámci našho rozpočtu a zvyčejně minima času, který máme k dispozici. Některé problémy můžeme vyřešit přímo v základním renderingu ve vizualizační aplikaci volbou vhodného postupu, některé si mužeme nechat na tzv. postprocesing, neboli pozdější doladění ve Photoshop-u.

Jednoduchou montáž dvou obrázku zvládne jakž-takž ve Photoshop-u i začátečník s minimálními znalostmi tohoto programu, a samotnými technikami Photohop-u se teď nechci zabývat. Podívejme se na náročnější techniky fotomontáže.

Fotomontáž scény nasvětlené technikou 3 světel

Běžně uživatelé získají výstup ze své vizualizační aplikace, který osázejí postavičkama a zelení a fotomontáž máme za sebou. V profesionální vizualizaci je ale i samotný rendering, tedy výstup z vizualizační aplikace předmětem fotomontáže! Častou technikou je rendering scény nasvětlené technikou 3 světelných zdrojů, často používanou i ve fotografii. Při tomto způsobu renderingu se každé svítidlo počítá a rendruje do odděleného obrázku. Ostatní svítidla jsou pro daný výpočet vypnutá. Výsledkem jsou pak 3 nebo více obrázků, každý s oddělenou vizuální světelnou informací. Jeden pro klíčové svítidlo (Key Light), druhý pro pomocné svítidlo (Fill Light) a třetí pro zadní svítidlo (Rim Light). Tyto individuální obrázky technikou koláže proložíme a spojíme ve výsledný obrázek ve Photoshop-u metodou Screening. Takto získáváme překvapivou kontrolu nad výsledním obrázkem. O této technice jsem četl na internetu spoustu článku, ale nikdy jsem ji přímo nezkusil, až jednou. Výsledek mne ohromil tak, že tento zpusob rendrování používám u většiny scén u k terých jej lze aplikovat. Doporučuji používat zejména u interiérových scén, kde je záběr zaměřený na konkrétní objekt, kupř. na židli, nebo na nejaký produkt, zvětša samostatný objekt. Tímto způsobem i vy získáte plnou kontrolu nad každým svítidlem, jeho intenzitou, barevností, ostrostí a tím pádem nad celkovou atmosférou scény, kterou můžete libovolně měnit ve Photoshop-u, již bez potřeby nového zdlouhavého výpočtu. V praxi to vypadá tak, že velice interaktivně, přímo ve Photoshopu-u vybrané svítidlo zeslabíte nebo mu dáte jinou barvu. Ideální je ztrefit se do požadovaného výsledku již samotným renderingem a nastavením svítidel ve vizualizační aplikaci, ale to je velice těžké, protože lidské oko je velice citlivé a i minimální odchylka v intezitě, nebo určitého odstínu barvy dává jiný výsledek. Ve Photoshop-u jsme schopni daleko citlivěji odstíny vyladit a získat požadovanou světelnou atmosféru.

Ukázku renderingu provedeného uvedenou technikou si můžete stáhnout zde. Soubor je ve formátu PSD, jednotlivé hladiny lze samostatně modifikovat tak jak popisuje tento příspěvek.

Fotomontáž jednotlivých aspektů povrchů

Ještě komplikovanější fotomontáž můžeme použít v případě, že chceme mít absolutní kontrolu nad všemi aspektami povrchů materiálů. Lightwave od verze 7.5 nám umožňuje použít jako Image Filter nový efekt "Photoshop PSD Export", který nám uloží náš rendering do formátu PSD rozložený do jedntlivých vrstev. Těchto je ve verzi 7.5 celkově 17 (Luminous, Diffuse, Specular, Mirror, Transparent, Raw Color, Shading, Shadow, Geometry, Depth, Diffuse Shade, Specular Shade, Motion X, Motion Y, Refl. Color, Material Buffer, ObjectID Buffer). Vybrané vlastnosti povrchu, které chceme mít pod kontrolou si v nastavení exportu označíme. Na začátek si vystačíme třeba s kontrolou základních parametrů jako Diffuse a Specular. V kombinaci s technikou odděleného renderingu jednotlivých svítidel tak získáme PSD soubor se spoustou hladin, které můžeme individuálně měnit a upravovat jejich nastavení. Je jenom na nás jaký konečný výsledek chceme dosáhnout. Podobné nástroje nabízejí pouze aplikace zaměřené na rendering tudíž v CAD aplikacích je budete hledat marně.

Na další techniky fotomontáže se podívámé v dalším příspěvku.