Jakým způsobem vytvářet modely v MicroStation za účelem jejich úspěšného exportu do Lightscape? Aby konečný import do Lightscape mohl proběhnout hladce a bezchybně, při modelování musíme dodržovat několik důležitých zásad. Jedná se především o zásady týkající se dvou kategorií problémů: převoditelnosti elementů do Lightscape, a tím vyhnutí se problémům spojených především se ztrátou jednotlivých elementů modelu po převodu; a způsobu modelování za účelem dosažení optimálního světelného výpočtu, a tím vyhnutí se nežádaným jevům, jako jsou rozlité stíny, nekorektní světelné přechody v nárožích, a podobně.
Zásady modelování platí jednotně pro všechny modelovací aplikace, které exportují Lightscapem podporované formáty (DWG, DXF, 3DS a Lightwave). Čistě teoreticky, MicroStation exportuje DXF a DWG soubory, které Lightscape dokáže přečíst bez jakýchkoliv problémů. V praxi to však, na neštěstí, není až tak jednoduché. Některé typy elementů Lightscape vyhovují víc a jiné míň.

Ve starších verzích MicroStation nebylo možné v modelech používat objekty typu Block, které se do DXF/DWG převáděli jako objekty typu Rectangle, tedy prvky nepoužitelné pro vizualizaci. V novějších verzích MicroStation již tento příkaz pracuje bez problémů. Takže v případě, že používáte starší verzi MicroStation, který navíc nepodporuje Parasolid objekty, není jiné řešení, když chcete rendrovat v Lightscape, než si pořídit upgrade na novější verzi. Platí pravidlo: čím aktuálnější MicroStation používáte, tím je spolupráce s Lightscape míň problematická.

Příprava modelů v MicroStation pro vizualizaci v Lightscape má svá specifika. Nekorektní výsledky v Lightscape způsobuje tzv. „through modeling“, tj. velice běžná modelovací technika, kdy se jednotlivé objemy pronikají. Tento způsob modelování sleduje především snahu o minimalizování počtu trojúhelníků v modelu. Klasický příklad je modelování sloupů skeletu, kde namísto několika válců reprezentujících sloupy na každém patře, použijeme jenom jeden válec na výšku všech pater. U všech nekorektních hran a tedy i průniků solidů v Lightscape musíme očekávat nedostatky ve světelném výpočtu. Nedostatky se projeví jako nekorektní stíny a černé šmouhy v rozhraní průniků. Pokud však naše ukončení sloupu u stropu není v detailním záběru, ale bude ve vzdálenosti 50-ti metrů, „through modeling“ nám ušetří spoustu zbytečných trojúhelníků a výpočtového času. Další pravidlo tedy zní: všechny plochy, které jsou vidět v detailu musí sedět hrana na hranu.

K základům modelování pro Lightscape patří ještě další poznatky, které nám na začátek budou stačit. Všechny parasolidy jsou absolutně bezproblémové, takže pokud se náš model skládá z parasolidů, nemusíme se obávat, žádných problémů. Orientace normál u parasolidů je vždy směrem ven a konverzí nedochází k žádným ztrátám. U ploch platí zásada, nepoužívat elementy tvaru „L“. Místo jedné polyčáry musíme tvar „L“ vyskládat ze tří obdélníků. Doporučuji vám chvíli experimentovat z převody různých typů a tvarů elementů a brzy přijdete na to, čemu se během modelování vyhnout. U ploch se musíme ještě navíc přesvědčit, že normály směrují ven. Když to neuděláme v MicroStation, čeká nás tento úkol v Lightscape. Můžu potvrdit, že daleko jednodušší je to dělat v MicroStation průběžně. Při kreslení ploch stačí dodržet zadávání bodů v protisměru hodinových ručiček při běžné orientaci UCS a normála bude směrovat ke kameře. Chce to taky kousek cviku a nebudete potřebovat manuální ověřování směrování normály.

O dalších technikách modelování a převodech DGN do Lightscape v dalším díle seriálu.